:: HOBBY ::


Menu
Aktualizováno:

20.3.2010

Počet přístupů:




Valid HTML 4.01 Transitional

Valid CSS!

Na kolech jihem Rumunska

aneb putování výšinami i podhůřím Fagaraše a Parangu

10.8. - 19.8.2007

 

Noční přejezd Slovenska a Maďarska k rumunské horské vesničce Sambata de Jos

Sambata de Jos - Sambata de Sus - Vistisoara - Arpasu de Sus - Cartisoara (61 km)

Pátek 10.8. - Sobota 11.8. ráno

Konečně nadešel čas k odjezdu na jih Rumunska. Ještě než jsme si objednali tento zájezd u Kudrny, jsme váhali mezi poježděním Podkarpatskou Rusí nebo jihem Rumunska...Nakonec vyhrálo Rumunsko, které bylo pro nás zajímavější a především vyšší polohou a také příznivější cenou...6360 kaček s polopenzí na 10 dní - to je sqělá cena! Jeli jsme jako 4členný tým - zleva David, Standa, já, Mirek. Za námi vidíte speciální přívěs pro kola, trochu ho vylepšili oproti zájezdu Severem Rumunska...Sraz jsme měli ve 14 hodin, odjezd byl stanoven na 15.hodinu,ale nakonec jsme vyjížděli až v 16 hodin...

Autobus to byl luxusní - s klimatizací a velkou zásobou piva :-), na čelním skle seznam účastníků a jejich rozmístění...My jsme chtěli sedět v řadě, abychom mohli na sebe vidět, už ze zkušenosti z minulého zájezdu u Kudrny, kdy jsme seděli za sebou, to moc pro pokec nebylo pohodlné,tak jsem radši v cestovce už 3 krát připomínal a dokonce nakreslil jak chceme sedět. No a nakonec to bylo tak, že jsme sice byli v řadě, ale posunuté...Vedoucí Marta to nakonec upravila a sláva mohli jsme cestou v pohodě "znakovat" :-)

Při nočním přejezdu přes hranice 4 států, které jsme projeli v pohodě, až na maďarské hranice...kde chtěli vidět naše pasy, jsme se moc dobře nevyspali...Ráno jsme dorazili do vesničky, kde jsme vyložili kola, oblékli do cyklodresů a vzhůru na první jízdu ještě v podhůří Fagaraše...

Poznáváme rumunské vesničky, pořád jsme pohromadě, kvůli složitější orientaci...Cílem je pravoslavný klášter v horském lázeňském letovisku Statiunea Sambata...

Kousek před klášterem je restaurace, tak tam zajeli a dali si něco na posilnění, všichni jsme si objednali polévku, v rumunštině je to ciorba...

Před námi první klášter, jdeme s koly vedle sebe...Vstup s nahými koleny prý není povolen, ale zkusíme to...kdyžtak nás vyženou ;-)...

Dovnitř jsme se dostali v pohodě i s našimi cyklodresy...ale dovnitř do budov jsme už nesměli...jen Mirek měl dres přes kolena..takže byl všude ;-)...

Klášterů v minulém zájezdu - Severem Rumunska jsem viděl nepočítaně, takže nic moc nového pro mě...pokračujeme do našeho cíle do Curtisoara...

Tak přes tyto vrcholky zítra pojedeme...to bude maso...hned druhý den...nojo, je to zájezd označený 4...To je jakási stupnice obtížnosti...V Kudrně 4 definují takto : 4 - předpokladem je výborná fyzička a vytrvalost. Ani dlouhá a táhlá stoupání s velkým převýšením by vám neměla dělat problémy. Často nastoupáme přes 1000 výškových metrů i několik dnů po sobě, etapy do 90 km. Na horských kolech občas potkáme strmé výjezdy a sjezdy, kamenité úseky, potoky, kořeny apod.

Úžasný pohled z podhůří..už jsme se těšili až budeme nahoře...

Opustili jsme asfaltové silnice a vjeli do pásma lesa...

Suuupeeer terén...bláto jak dělané :-)...ani moc, ani málo bláta, tak akorát ;-)

Někde to ještě šlo na bajku...

...někde se už muselo pěšky...

Čekám na Mirka a současně i na to, až naši vedoucí najdou správný směr...nějak jsme zabloudili...nojo, vracíme se stejnou cestou zpátky...aspoň pěkný sjezd v blátíčku :-), krásně odletovalo od mého kola...kdo jel za mnou měl smůlu :-)))

Tentokrát už jedeme správně...;-)

Do Cartisoary jsou to ještě 4 kiláky, tam budeme cobydup...

Konečně vidíme bus a místo na táboření...docela kamenité,ufff..

Ale našli jsme plochu 2x2 metry relativně bez kamínků...tak tam jsme postavili náš stan...První večeře - rajská s hovězím masem a houskovými knedlíky...dobrá tečka dnešního cykloputování :o) a pěkně najezení jsme šli hned do hajan...zítra nás čeká těžká etapa...

Po vysokohorské silnici s převýšením něco přes 1.600 m

Cartisoara - Balea Cascada - Lacul Vidraru - Cabana Cumpana (62 km)

Neděle 12.8.

Ráno jsme vstávali v 7 hodin, grrr, kdo mě zná, pochopí :-))) A pozor, to je 6 hodin našeho času...V Rumunsku je čas posunut o 1 hodinu...takže u nás jako bych vstával v 6 :-[ !! Není možné !!! :o) Následovala snídaně a pak brífink...Každý už tentokrát vyjel sám, spíše po skupinkách, trasa byla jednoduchá - pořád po silnici...takže nebylo kam zabloudit.

Pomalu pomaloučku se přibližujeme...tyhle vrcholky musíme překonat abychom se dostali na druhou stranu k přehradě Lacul Vidraru, kde bude naše další tábořiště...ufff...

Jedu se Standou průměrnou rychlostí cca 10 - 12 km/h, náš autobus už nás dohání a to vyjel o hodně později než my :-( ...

Šlapeme, šlapeme...ještě nás čeká cca 25 km táhlého stoupání...ufff, to je děs...přepočítáno na hodiny - budeme šlapat cca 3 hodiny...proč jsem nezůstal doma u telky a brambůrek :-)

Dorazili jsme k vodopádu Balea Cascada obklopeného množstvím stánků s více či méně kýčovitými suvenýry...tam jsme si dali chvilku pauzu...Úplně nahoře pod mraky je vidět cesta po které pojedeme...safra, to jsme neměli vidět... :-)

Na hodinky jsem se radši vůbec nedíval a šlapal...

Vjeli jsme do mraků...chvílemi nic nebylo vidět, chvílemi úplně všechno...

Tak už jsem nahoře, tam kde jsem zdola viděl tu cestu...dobrý pocit ;-), to vlastně nic nebylo... :-)))

Jakési horské tunely, chránící před vodou a kameny...

Teď nás čeká finále, blíží se vrcholek u jezera Balea Lac ve výšce 2.045 m.n.m., serpentiny a serpentiny...

Překonal jsem několik úrovní, ale ještě jich zbývá hodně...uff..ještě tak 5 kiláků...

To není možný, vrcholek vidím blízko, ale ty zatr serpentiny to schválně prodlužují... :-)

Konečně !! Patník ukazuje už jen 1 km k vrcholku Balea Lac...Tak ještě cca 7 minut a už tam budu...

Na vrcholku jsme si chvilku dali pauzu na malou svačinku a pokec stylu jsme dobří, zvládli jsme to, to nic nebylo apod. :-))) Myšlenka na telku a brambůrky byla zatlačena někam do pozadí :o)). Teď nás čeká jízda trochu zvláštní - přes fagarašský tunel, dlouhý cca 500 metrů, neosvětlený a plný troubících aut...to byl zážitek :-)

Jak jsme vyjeli z tunelu, tak tam na nás čekal jako na zavolání kudrbus, protože začalo pršet, tak jsme tam vlezli a počkali až přestane...čeká nás pak příjemná cesta dolů cca 15 km sjezdem a dalších 20 kiláků rovinkou k přehradě Lacul Vidraru...

...využili jsme to jako pauzu na oběd, každý si dal něco jiného...Standa pivo...

..David ještě zbytek řízků z domova...

...Mirek slivovičku...páč nám byla zima...

..a já klasické BeBe oplatky :-)...které jsem pak zapil 2 loky slivovice a bylo pak nám všem hej :-))

Už neprší a čeká nás krásný sjezd, tak honem na kola a vyrážíme...

...ještě společná fotka...a zas začalo pršet...čekat už nebudem, jedeme...

...na vrcholku prší, ale dole vidíme krásné počasí...

Dolů jsme jeli opatrně...takže žádný rychlostní rekord :-( ...naštěstí...páč jsme se setkali se stádem oslů :-) ...normálně stáli na silnici...

Výhledy, panoráma...společná fotka - museli jsme vysvětlovat Rumunce jak mačkat foťák :-))...a kde ho mačkat :-) ...ale fotka se jí povedla...

U vodopádu, těch bylo hodně...

Konečně neprší, tak si můžem zbytek sjezdu vychutnat rychleji...musíme přece prohnat kola :-) ...

Už vidíme přehradu Lacul Vidraru, takže místo k táboření bude už nedaleko...

Problém s orientací, vyřešili jsme ho domluvou s místním domorodcem všemi možnými prostředky a znakovka je na to jak dělaná :-))

Konečně kemp Cabana Cumpana...Stany už máme postavené...mimo kravská lejna...bylo těžké takové místo najít, uff :-)

Zde názorně vidíte, jak se zabezpečí kola na noc - pěkně k sobě a všemi řetězy přes rámy, kola...

Večeře...to byl památný den...pořád omílaná a rozebíraná...byla to totiž čočka s vejci...a o půlnoci půlka zájezdu musela být poblíž WC...včetně nás tří, Standy se to nijak nedotklo...Může za to čočka, či voda...která byla tak do žluta...Vedoucí Marta ale už na začátku zájezdu naznačovala, že hnačka patří ke koloritu rumunských zájezdů... :-)

Zatr..čočka :-) a Drákulův hrad

Cabana Cumpana - Poineari - Curtea de Arges - Ramnicu Valcea - Calimanesti - Brezoi (bus cca 200 km)

Pondělí 13.8.

Ráno jsme byli nevyspalí z pravidelných docházek na WC a tak jsme se rozhodli, že 75 km etapu budeme absolvovat v autobusu...Standa musel jet sám...Asi třetina účastníků jela s námi...Autobusem to byl taky zážitek...přes cesty, které jedeme na bajku se zvednutým zadkem :-) ...Ale náš kudrbus se přepl do jakéhosi módu 4x4 a v pohodě to zvládl...Už ze silnice jsme viděli v dáli na vrcholku Drákulův hrad...Tak jsme zastavili a jenom my 3 jsme se tam šli podívat...

Čekal nás výstup nahoru po schodech - uvádí se, že je jich cca 1400...uff...

Dělali jsme krátké přestávky...hnačka nás pěkně zdecimovala... :-(

Konečně vidíme zříceninu hradu, vstup byl za 2 lei pro dospělé a 0,5 lei pro studenty, vytasil jsem se kartou ISIC...David a Mirek průkazkou ZTP jako studentskou průkazkou a prošlo jim to :-)) Když jsme už u těch cen - 1 lei = cca 10 Kč... V Rumunsku proběhla denumerizace - místo tisícových bankovek byly nové bez 4 nul...Takže pocit milionáře už jsem neměl :-( a navíc Rumunsko vstoupilo do EU a ceny závratně stouply...Byl jsem šokován jak je tu draho...oproti minulému cyklozájezdu Severem Rumunska...Například neperlivá 2 l voda stála přes 2 lei...

Výhled byl široko daleko...tak tudyma jsme přijeli autobusem...

Tak tohle je pravý hrad Drákuly, kde sídlil Vlad Tepes, přístupný pouze jediným dlouhým schodištěm o 1400 schodech..

Trocha matematiky - od zdola až tam kde stojí David jsem napočítal 35 schodů...takže ještě takových 80 úseků jsme museli překonat...tj. celkem 2800 schodů tam a zpět...Jasné? Ne, tak to zkuste na kalkulačce :-)

Dojeli jsme až k místu pro kempování, cestou jsme se stavili ve městě Ramnicu Valcea, kde jsme narazili na obchod Billa a tam jsme koupili zásobu balené pitné vody...už nikdy nažloutlou vodu, či s nějakými černými cosi, Rumuny označovanou jako "pitná"... :-)

Místo na kemp bylo krásné, ale kamenité a plné mravenců...

Ale nakonec jsme to zvládli...Zbytek odpoledne leháro...

Ale jeden závažný nedostatek toto místo mělo - totiž málo stromů, či keřů...k čemu...no k základní lidské potřebě :-)) a při hnačce docela frekventované :-))

Podél přehrad na řece Lotru do mekky horských cyklistů

Brezoi - Malaia - Voineasa - Lacul Vidra - Obarsia Lotrului (84 km)

Úterý 14.8.

Ráno jako obvykle v 7 hodin :-[ jsme vstali a já s Mirkem jsem se cítil lépe, tak jsme se oblékli a vyrazili na trasu dlouhou 84 km, prý pohodovou - převýšení 1.300 metrů, ale rozložené na 60 km...to už se docela dá...

Jeli jsme podél řeky Lotru, u které postavili hodně přehrad, první je přede mnou...

Zastavili jsme se ve vesničce Voineasa, kde jsme si dali oběd...a kde Mirek dělal striptýz :-) rumunským slečnám

Ležící kráva na mostě...a všude kolem lejna...normálka...

Pomalu pomaloučku se vnořujeme do nitra hor...

...krásnou šotolinovou cestou...

Trasa jedna báseň...

Co je to ? Další hráz...Uff, vystoupat až k ní nahoru...pod spalujícím slunkem...uff...Na té hrázi je člověk velký jako 1 pixel...(laicky řečeno jedna tečka na monitoru :-) )

Jde to pomalu, stádem krav, vedle nákladních aut...

Konečně na hrázi...kde je ostraha a je zakázáno fotit...přemlouvám hlídače k jedné fotce a naznačuji, jak krásné je tady panoráma, že budu fotit jen panoráma a ne přehradu...nakonec potichu svolil, jen jednu fotku...na které je krásně vidět jak jsem musel pěkně šlapat... :-p

Nádrž Lacul Vidraru, ještě 20 km k mekce všech horských cyklistů - do Obarsia Latrului ve výšce 1.500 m.n.m.

Cesta pohodová, taková jakou mám rád...kdyby mě zas nechytla hnačka...Takže cca každou půlhodinu jsem musel najít vhodné místo mimo cestu...a to nebylo jen tak...

Marta doporučila Coca colu, která na hnačku zabírá...tak jsem ji koupil v jednom hotelu za nehorázných 9 lei, ale vem to nešť...S Coca colou v žaludku konečně vidím vytoužený kudrbus...stromků je tam habaděj...to je jen dobře... :-)

Po vrcholcích Sureanu

Obarsia Lotrului (1500)- Vl.Poiana Muierii (1766) - Pravat (1893) - Pasul Groada Seaca - Obarsia Lotrului (22 km)

Středa 15.8.

Ráno vstávám a cítím se fit...Trojkombinace zabrala :-) Na průjem je dobrý : 1) Endiaron, 2) kyselina fosforečná, která je např.v Coca Cole, 3) slivovice...Včera večer jsem pro jistotu vyzkoušel všechno, ale ve správném pořadí :-)), tj. 1 l Coca Coly na dehydrataci a doplnění energie, pak pořádný lok slivovice a nakonec 2 tabletky Endiaronu zapité zbytkem Coca Coly... :o) V Obarsia Latrului zůstaneme 2 dny, takže jsme měli na výběr 2 etapy - delší a kratší. Je asi jasné, kterou jsme vybrali ;-)...

Takže kratší trasou nahoru na hřeben pěknou pohodovou cestou...

V dáli vidíme salaš, tam máme namířeno, chceme koupit a ochutnat ovčí sýr...

Hned bych s ním měnil...vypadá tak spokojeně a odpočatě a žádná hnačka a kopce ho netrápí :-))...

Čekáme ve frontě na baču, který porcuje sýr někde vzádu...

...kouknem se co vlastně dělá...a jak to dělá :-)...sýry má všude možně v bečkách...prodává jen 1 kilo za 10 lei...1 kilo je hodně...tak nic nekupuji...

No a zas do kopce...po trávě to jde těžko...tak šlapu po vlastních...pomalu se dobývá myšlenka na to selátko... :-))

Ale stálo to za to, odměnou jsou čisté krásné výhledy na hory kolem...

...kde člověk je tak malinký...

Jeden náš účastník si na chvilku lehl a už byl jako dřevo...ani slivovice u nosu nepomohla :-), tak jsme udělali dekoraci a fotili ostošest... :-))

Suuuper sjezd dolů...

K tomu není třeba nic dodávat...

Po téhle cestě jsme putovali nahoru...

Tak kvůli tomuhle jsme jeli na jih Rumunska...krásné pusté rozsáhlé hřebeny, kde člověk je jen malinkou tečkou...

Tady už trošku větší tečkou ;-) ...

Trasa to byla krásná pohodová, jen cca 20 kiláků na celý den...většinu času zabralo kochání se panoramatem ;-)

Po vrcholcích na horské pastviny a pod skaliska Capatanei

Obarsia Lotrului - Fratosteanu - Mogosul (1959) - Puru (2049) - Saue Stefanu - Obarsia Lotrului (54 km)

Čtvrtek 16.8.

Vyrazili jsme zase zpátky podél přehrady Lacul Vidraru, ale již po silnici na druhém břehu...

Cesta to byla rychlá

Asi 3 km za hrází jsme odbočili nahoru na hřeben Puru...Na odbočce jsem se zastavili a koupili med a cosi speciálního energetického :-) od včel...

Nájezd na hřeben byl místy prudký, tak se šlo pěšky...

Jako obvykle všude, salaš a osel...a ovčácký pes...naštěstí byl na řetězu...uff...

Pomalu nabíráme výškové metry, jsme teprve v půlce...

Ještě nás čeká kousek a už jsme na hřebeni, kde na nás čeká zbytek bikerů..

Standa jako vždy napřed, nojo bez foťáku se jezdí... :-) nemyslím tím jeho hmotnost, ale potřebu vše zajímavé nafotit ;-) a tím pádem i zastavovat...Mirek si udělal vlastní projížďku kolem přehrady...ta je vidět dole pod námi...

A teď nás čeká to pravé poježdění po vysokohorské šotolince...mimochodem, to je normální silnice druhé třídy !!

Trochu neobvyklý kříž...

Pohybujeme se ve výškách těsně pod 2.000 m.n.m.

Všude možně jsou krávy, ovečky, koně...V dáli je vidět kudyma bude vést naše cesta...

Počasí krásné, ale spalující...teplo nebylo, ale pořádně jsme se opálili...jako na horách, nojo jsme na horách :-))

Pauza na svačinku či oběd...Já jsem hlad vůbec neměl, díky energetickému drinku Maxim...Už při bajkování kolem Brna jsem se divil, že Standa sebou nic nemá, jen pár tyčinek...nojo, měl toho Maxima...fakt energetický... nene, žádný doping, ale normální regenerační energetický nápoj :-)

Stále na hřebeni...nejradši bych tam zůstal pořád...

Už sjíždíme dolů...

Někdo píchl...mám zbrusu nové pláště Tioga, toť kvalita :-) , mě se to stát nemůže :-))

Už jsme dole a vjíždíme do lesa...

Po silnici jsme jeli cca 40 km/h až se na námi prášilo...předjeli jsme několik aut...ale jedno předjelo nás...taková krabička na kolech, asi Daewoo...nějakej maniak...při takovém stavu vozovky... :-)

Několika sedly a 35 km sjezdem zpátky do civilizace

Obarsia Lotrului - Pasul Urdele (2228) - Ranca - Novaci - Baia de Fier (59 km)

Pátek 17.8.

Ráno musíme balit stan, tak vstáváme o něco dřív, ufff...Loučíme se s horami a jedeme dolů do podhůří...v itineráři nám slibují famózní 35 km dlouhý sjezd...tak uvidíme...Ranní snídaně ve formě bufetového stolu...jsme ve výšce 1.500 m. a slunko ještě na nás nesvítí, takže je tu kosa...pouhých 6 stupňů Celsia ! Za půl hodiny vysvitne sluníčko a naráz je tu o 15 stupňů víc...

Jedeme zpátky stejnou cestou kudy jsme sjížděli včera dolů...uff, když si pomyslím na to jak dlouho jsme to sjížděli a jak déle to budeme šlapat nahoru...Jedeme po silnici druhé třídy 67C...

Pod smrkem vidíme kopec, na který máme dojet...hmmm...ale říkáme si, je to poslední kopec...pak bude ten famózní sjezd 35 km...tak do toho...

Šlapeme, šlapeme...v nohách už máme cca 290 km a několik tisíc výškových metrů...jde to už těžko...

Dlouhá cesta nahoru, celou jsme ji vyšlapali na kole !! :-)

Už jsem na hřebeni a čekám na Davida...

Tenhle hřeben jsme projeli včera...

Pohoří Latorieti...

Ještě nás čeká tenhle kopec....

Jedeme správně...stále po 67C až do vesnice Novaci...

Pěkně nahoru...

Odtamtud jsme přijeli až sem...

Konečně na sedle Pasul Urdele 2228 m.n.m., pro nás nejvyšší místo, které jsme projeli na kole...Standa byl už i výš v Alpách...

Na úpatí hřebenu...pomalu dolů...

..teď už to sjedeme rychle...

Dorazili jsme do vesničky Ranca, kde jsme si chtěli dát oběd...ale všude samé stavby, nic starého nezůstalo...nojo turistický ruch...

Jedeme dál...tenkrát už po silnici...ale koníčky ještě potkáváme :-)

Teď sjíždíme ten famózní sjezd - 17 km byl po šotolině do Rancy, z Rancy po asfaltce 18 km...tam jsme to prosvištěli rychlostí 50 - 60 km/h, já měl maximum 68 km/h....rychlejc to v těch serpentinách nešlo... :-(

Po dlouhém sjezdu dorážíme do Novaci, kde si musíme dát oběd...už nám kručelo v břiše...ptáme se všude možně kde je restaurace..nakonec nám ukázali jakous takous cestu...naštěstí jsme našli mávajícího Standu v restauraci..

Tak jsme si sedli a dali si ciorbu cosi...já fakt mám smůlu na typická domácí jídla...jako v Madridu, kde jsem si dal typicky madridské jídlo - Callos - o tom píšu jinde, tak v Rumunsku totéž něco podobného - je to dršťková - tu já nemusím, ale v Česku se to dá, kdežto rumunská je trošku drštkovější a o madridském radši nemluvím... :-))

Pak jsme si dali grilované maso a jako sladkou tečku banánek - ten byl výtečný !! ;-)

Před námi Baia de Fier, cíl našeho dnešního putování...

Rumunská garáž...když nemají auto, tak se používá pro dobytek...

Konečně v kempu...David je totálně kaput...

Mirek se osvěžuje v říčce...je teplá...i na moje poměry :-))

Pěkně jsme se spálili...blbě se nám spalo...

Kola všude kolem...všichni byli zmožení...ale nakonec jsme je dali dohromady a zamkli..

Dopolední projížďka ke klášteru a průsmyku a zpátky do ČR

Baia de Fier - Polovragi - Baia de Fier (23 km)

Sobota 18.8. - Neděle 19.8.

Dneska jsme si mohli dát leháro, nebo se podívat do jeskyně, nebo se trošku projet ke klášteru a průsmyku...Odjezd byl stanoven na 16 hodinu, oběd na 15 hodinu...Řekli jsme si, že zvládneme všecko...projížďku i jeskyni...Tak jsme nejdřív vyrazili na kolech k dřevěnému pravoslavnému klášteru Polovragi...

...pak k průsmyku dlouhému 300 metrů a širokému jen 8 metrů...

Nic zajímavého už tam nebylo, tak jsme se vrátili stejnou cestou zpět...

Pomaloučku jsme projížděli zapadlými rumunskými vesničkami se svými vůněmi sena, hnoje, květin...

Že jsme zpět v Baia de Fier, můžeme poznat dle nápisu na skále...

Vykoupali jsme se v říčce a převlékli se do suchého a rychle k jeskyním Pestera Miurelior...kde jsme bohužel zjistili, že se otvírají po hodinách...bylo půl třetí..tak jsme neměli šanci...

Na fotkách vidíme o co jsme přišli... :-(

Po obědě společná fotka a odjezd domů...

Tak tudyma jsme všude projeli...

Bajkování jihem Rumunska v číslech bude později...ale jeden údaj už můžu napsat - celkem jsme ujeli 365 km (Standa 440 km)..

Zapsal Tom

© Tomáš Sklenák