:: HOBBY ::


Menu
Aktualizováno:

20.3.2010

Počet přístupů:




Valid HTML 4.01 Transitional

Valid CSS!

Podkarpatská Rus

na bajku po travnatých poloninách a hlubokých dolinách

17.8. - 24.8.2008

 

Noční přejezd Slovenska k ukrajinskému Užhorodu

[Brno-Užhorod-Volovec] - sedlo737 - vodopád Šipot - Pilipec - Bukovec - Rička (33 km)

Den 1.

Jako každý rok nás láká si vyrazit někam na bajku mimo naši zemi českou...Výběr cestovky zase vyhrála CK Kudrna, z její nabídky jsme tentokrát vybrali Podkarpatskou Rus.

Konečně v Užhorodě, hlavního města současné Podkarpatské oblasti...po 3 hodinovém čekání na hranicích...Zaparkovali jsme prý v nejdelší evropské lipové aleji. Po snídani vyrážíme na dvouhodinovou prohlídku městem.

Městská hromadná doprava v Užhorodě - mikrobusy.

Číslo 7 dopravuje odněkud někam...už zde začíná problém s azbukou...

Obchody, tržnice...Hledali jsme banky, abychom mohli rozměnit eura za hřivny...bank tu bylo spousta, ale otvírali až v 9...tak ještě půlhodinku...

Ráj psů, všude možně samí psi...jednomu jsem nějak voněl...tak celou prohlídku absolvoval se mnou... ;-)

Kvas, to jediné dokážu přeložit...Radši ani ochutnávat nebudu...

Čas vypršel, odjíždíme přes Mukačevo a Volovec a také stádem krav...

...do jednoho bezejmenného sedla ve výšce 737 m.n.m.

Vyložíme kola, upravíme řídítka a sedla, dáme si malý oběd...

...a vyrážíme...všudypřítomné krávy a ovečky

Ukrajinské poloniny

Zatím jen mírné kopce, ale rozhled máme krásný...

Blížíme se k vodopádu Šipot..přes lávku samozřejmě pěšmo..

Vodopád Šipot, je nejvyšším na Podkarpatské Rusi a sestává z několika kaskád. Jeho celkovou výšku odhadujeme tak na 15 metrů. Samozřejmě, že oproti Slovenskému ráji je tohle trpaslík, ale pěkný je i tak.

Poznáte rasu?No přece ukrajinský voříšek :-)

Vybrali jsme variantu hřebenovou, a dobře jsme udělali, výhledy široko daleko...

...jenom snad nějak dorazíme k cíli...Jeli jsme sami 4, náležitě poučení od Mirky, vedoucí našeho zájezdu a vybavení mapkou...

Vytahujeme mapu a dohadujeme se kudy dál...

Mírumilovné to zvířátko...časem se ukázalo jaké jsou to potvory... ;-)

Ovečky...Nevím proč, ale David je fotil a fotil...a od té doby pak měl krátkodobě přezdívku Ovečka... :-)

Další pauza na doplnění energie

Jedeme správně?

Konečně cesta, po ní sjíždíme dolů k vesničce Rička..

Naše kola před hospodou, samozřejmě hlídána zpovzdálí naším ostřížím zrakem

Ovečka a Baboš ochutnávají místní pivo, to Ovečka neměla dělat...zítra pak cítil nějaké škrundání v břichu.. :-)

Táboříme na louce vedle kostela hned u nějaké stodoly, kde si schováme kola, která ještě pro jistotu ověnčíme všemi možnými zámky...Mirek připravuje nafukovací matraci, to je vůl, taková kráva se do stanu nevejde!! mu říkám...vešla, ale já pak celý zájezd měl ke spaní jen cca 45 cm na šířku!!Příště už vím koho nebrat do stanu...

Kam jít na velkou...hm..za tu kupku sena asi neee...Tak se vydávám na procházku, fotím...

...jo za těmi stromy támhle vzádu by to šlo... ;-)

 

K Siněvirskému jezeru údolím řeky Riky

Rička - Mežgorje - Siněvir Toučka (39 km)

Den 2.

Ráno...stany jako mávnutím pryč...a vyrážíme...

V obchodě...počitadla tu ještě používají...

Vyrážíme radši společně, trasa je to orientačně náročná a pořádné mapy jsme neměli...

Koníčci...a jedna slečna...hm..to by bylo, hlídat...lebedit...

Pěkný, ale musíme nahoru...ufff...

...UFFFF...vyjet se to nedalo, tak pěkně pěšky

Tak tohle je odměna...

David neboli Ovečka ještě po svých...na trávě se jede těžko...

čtyři borci

Pěkná minihřebenovka

Konečně všichni pohromadě...no holt někdo má těžkého bejka...

Trasa jedna báseň

Mirek se už pomalu blíží...

Zase ovečky...nojo...

Jeden kotrmelec...podívejte se pořádně...hned přede mnou...hm...lepší zábava než v telce :-) Ale fakt sjet dolů bylo o držku...

...posuďte sami...no ale když se na to dívám, tak nic hroznýho...nojo foto a reál...

Na konci vesničky Sojma vidíme minerální pramen, páchl jak zkažená vajíčka...Někteří ochutnávají, já radši neriskuji :-)

Hm...pěkná autobusová zastávka, takovou u nás nemáme...

A teď kam??Na mapce co jsme dostali je vše v latince, ale co nám to pomůže, když všude vidíme azbuku a nemůžeme porovnat...ale topografická neboli prostorová představivost nám nechybí...

Mírný sjezd dolů do Mežgorje...

Támhle dole pod námi Mežgorje, ale cesta k ní nikde...tak to bereme rovně po louce...

...někde musíme překonávat překážky...třeba tuhle...

Máme čas, stavíme se v hospodě...chceme něco typicky ukrajinského...mají šašlik, tak si dáme šašlik...co to vlastně je - vepřový špíz potřený něčím...už se nám sbíhají sliny...

...konečně...byl dobrý...ale docela drahý...v přepočtu 120 kaček českých...ale zato pepsi byla levná, cca za 12 kaček českých

Konec druhé etapy...stavíme stany, večer leháro, zajdem do hospody...zpátky jdeme potmě...David šlápl do něčeho měkkýho a to něco měkké pak bylo i ve stanu...naštěstí spal s Babošem... :-)

 

Siněvirské jezero a Koločava, kraj loupežníka Nikoly Šuhaje

Siněvir Toučka - Koločava (59 km)

Den 3.

Ráno vyrážíme k Siněvirskému jezeru proti proudu říčky Těrebly...mírně do kopečka, ale jedeme slušně rychle...ve stínu je ještě kosa...sem svítí, tak chvilku nasáváme energii ze sluníčka..

Tak tohle je asi odbočka k Siněvirskému jezeru...fotíme se...a jedeme po ní...

...cesta vede pěkně do kopce...hm..jezero musí být nahoře...ten potůček co teče...musí téct dolů :-) takže jdeme správně...ale až jsme vystoupali úplně nahoru, tak jezero nikde...obracíme...takové námahy :-(

A zase...kam ten Davoš kouká...ovečky tu přece nejsou...další šlápota do měkkého :-) ale na ní tentokrát málem uklouzl! Pěkně rozmáznuté... ;-)

Konečně jsme našli tu správnou odbočku...za vstup se platí...ale vytasíme se se znakovkou...a hlídač běžte běžte... ;-) projedeme celé kolečko...

Tady si dáme oběd...

Sousoší Sini a Vira. Bohaté dívčiny a chudého chlapce. Její rodiče nepřáli mladé lásce a dali Vira úkladně zavraždit. Siň ze žalu naplakala celé jezero...tak praví legenda...

hm...dost velké jezero...to musela být láska :-)

Cestou jsme se stavili v obchodě pro chleba...štamgastům se zalíbila naše kola a ptali se kolik a tak...došlo až k vodce a popíjení na zdraví :-)

Koločava je tu - četnická stanice jako hospoda...

Ivan Olbracht, tvůrce Nikoly Šuhaje loupežníka a zakladatele školy, ve které jsme měli nochleh...

Žáci koločavské školy...

Hasicí přístroj zde nemají, místo něj tuto "hasičskou soupravu"

A to nejlepší v Koločavě - překvapení - tento sovětský víceúčelový nákladní automobil ZiL (Zavod imeni Lichačeva), který nás za 600 hřiven vyveze až nahoru na hřeben...wooooow...

Tak nakládáme kola a samozřejmě taky sebe...

Krásně naskládaná kola jsem ještě neviděl :-)

A jedéééééééém, zatím jsme ve vesnici...ale kam to jede?? Přímo do potoka...a potokem kousek nahoru na hřeben...joj...

Pomalu jedeme nahoru...toto auto má šestiválcový motor o výkonu 69 kW, spotřebu 67 litrů benzínu na 100 km a nájezdový úhel 50 stupňů...to jsme nevěřili, že to vyjede...ale vyjel...ufff

...některým tato jízda dělala dobře, některým ne...co když zapadneme přímo do té jámy...

Větve švihaly, kameny odletovaly...

Už jsme nahoře, dole vidíme Koločavu

Ještě ještéééé, až k tomu vysílači...

bum a heh, díra v plášti...zatím jen malinká...no zatím...

A co to?Předjíždí nás němečtí motorkáři...hm...taky dobrý jezdit po horách na motorce...

Konečná, vystupovat...motor měl dost...kapotu otevřít a chladit...Cesta nahoru trvala přes půlhodinku...to bude dlouhý sjezd...nebyl...dolů je to mnohem rychlejší...

Ještě fotku ZIL a my...

A nádherné scenérie...

Už se těším na tuhletu cestu dolů...

A už svištíme...

Tohle že ten ZIL vyjel?? Uf...

Teďka Davoš...

Mirek zkouší jak hluboko to je...dost, kdyby ridič sjel koly do těchto vyjetých kolejí, tak se převrátíme...v lepším případě zasekneme...ale byl šikovnej, 600 hřiven si zasloužil :-)

No stejnou cestou jak jel ZIL nepojedeme...pěkně vedle...

Tak odtamtud jsme dojeli sem do Koločavy...

Koločavský hřbitov, koukneme se na hroby loupežníka Šuhaje a jeho ženy...

Nocleh máme ve škole v tělocvičně...ale když jsme šli s karimatkami a spacáky do tělocvičny, tak na nás udeřil takový divný puch...podlaha byla umytá...áha...asi stoletým hadrem plesnivým...radši jdeme spát ven...

Školské záchody...uff...tam ani krok...hledali jsme jinou možnost...učitelský kabinet měl splachovací...v druhém patře, ale zamčeno...tak do přírody...

Nadýchnuť, vbehnúť, vyfotiť a rýchle von...a tak to i provedl spolubiker Dežo z Trónu...

 

Údolím monastýrů a řeky Těresvy

Koločava - Kolodno - Oľchovci - Těresva (80 km)

Den 4.

Ráno jako obvykle snídaně v 8 ve formě švédských...vlastně kudrnovských stolů ;-) a teď docházím k tomu proč jsou kozy potvory...Po snídani se vracím ke stanu a co nevidím, batoh připravený na cestu otevřený, věci vysypané...Davoš poznamenal, že se tu pasou kozy a že jednu musel odehnat od našeho stanu...Hm...stan v pořádku, věci také...ale jídlo, konkrétně chleba a pár oplatků fuč...Takový výtečný chleba slunečnicový na pár dnů...safra...no dobře, ale moje oblíbené Kávenky sežrat nemusela grrrr...Co se dá dělat, vyrážíme dál a po ceste zkoušíme projet na kole tuhle visutou lávku...nene, i pěšmo to je adrenalin...

Čeká nás daleká cesta ještě takových 70 kiláků, ale pohodových...když se podíváte na profil, tak jen 2 malinká stoupání...no jak pro koho ;-). Jsme jen 3, protože Mirek si pravděpodobně po včerejším sjezdu ulomil šroub od sedla, takže neměl na čem sedět...domluvili jsme se, že pomalu dojede sám k autobusu a nějak to vyřeší, my jsme pokračovali dál...

Hráz přehrady řeky Těrebly...

3 jako E ?? A jako A...uf..

Odbočili jsme se podívat k monastýru...Pěkný :-)

Dorazili jsme do 3ECPA...tak nějak to bylo v azbuce, kde stál náš kudrbus a vedle byla větší tržnice...tak jsme se tam podívali...klasický rákosníkový prodej u nás, rozuměj zboží prodávané Vietnamci ;-)

Prodávali tu všechno možné, plynové sporáky...kačenky, kuřata, ponožky, kola, prací prášky...

...a hlavně podložky!!! a matky a šrouby, plus ukrajinská tvořivost a vzniklo tohleto...za tenhle výtvor ale Mirek nic neplatil...

Zelená alej vedle řeky Těresvy a v ní cestička...

...ale tady končí a začíná támhle...voda to je živel...

Nemáte zájem o Volhu? Zachovalá, pokud ano volejte +380 698 455 334 ;-)

Úžasný dětičky...co všechno dokážou vyžebrat!Od naší kuchařky aspoň 3 litry výtečné houbové omáčky naplněné do několik PET lahví, které honem našli kdesi v příkopu...pár kilo brambor k tomu...a měli večeři pro celou rodinu. My jsme to měli jako pozdní oběd, po koupeli v řece Těresvě nakládáme bajky a vyrážíme na východ podél řeky Tisy.

Jedeme přes Velký Byčkov, kde za dva dny ukončíme bajkování. Za Byčkovem se údolí Tisy zúží a vychutnáváme za jízdy pěkné scenérie a nejen scenérie...i vodku s feferonkou, alkohol myslím jen 21% ale pálila jak 40%...

Zastavíme u geografického středu Evropy. Žádné Brno - město uprostřed Evropy, ale tady to je...geograficky...

Zastavili jsme u loučky...U takovýchto typů zájezdu spíme ve stanech...žádné hotely, sprcha a podobný luxus...

Dali jsme si typicky ukrajinské jídlo - ži...už si nemůžu zaboha vzpomenout...a jak to bylo v azbuce už vůbec ne :-) Prostě to byla kukuřičná kaše, zalitá máslem a brynzou. Baboš snědl tak jednu šestinu, já jednu polovinu, Mirek tři pětiny a Davoš pět šestin - trocha matematiky neuškodí :-D No a podle toho pak zítra to dopadlo...Davoš odpadl, jel autobusem, Mirek měl břišní bouřku, já a Baboš fpoho... :-)

 

Údolím monastýrů a řeky Těresvy

Jablonický průsmyk - Jasiňa - Kvasy (45 km)

Den 5.

Ráno jsme vyjeli autobusem až nahoru, na kolech už fifi...Jablonický průsmyk - toť známé jméno z dějepisu...hranice zakarpatské a ivano-frankovské oblasti, památník těžkých bojů obou světových válek

Trh s výrobky z ovčí vlny apod., suvenýry...

Než jsme sjeli dolů do Kvas, tak kdo chtěl, mohl zkusit ještě drsnou vložku pro bajkaře, Mirek chtěl...

Jízda po Černohorském hřebenu..

Počasí vyšlo, perfektní projížďka...

Vlak tudy jel, ale až za takových 15 minut...to už jsme si dávali svačinu na nádraží...

Opravdu drsná vložka...kdo to vyjel, tak je biker! No a co myslíte, vyjel jsem to? :-)

13 km hřebenové kolečko se vydařilo, teď už dolů parádním sjezdem po silnici do Jasiny..a dále do Kvas...cestou vedle řeky Černé Tisy semtam zastihneme jak se v ní někdo myje...dokonce i auto...

...no a o kousek dál jsme se myli i my...konkrétně vlasy Baboše :-) Hm...olej z auta jako kondicionér zdarma...to není špatný...

Davoš s hnačkou jel autobusem a proto také výhodně obsadil naše tábořiště - stany jsme stavět nemuseli...stačila jen karimatka...4 jsme se tam vešli...konečně jsem si užíval prostoru...po 4 dnech 45 cm šířky ve stanu ;-)

 

Údolím monastýrů a řeky Těresvy

Kvasy - Rachov - Kosovské Poljany - Veliký Byčkov - [Solotvina - Brno] (58 km)

Den 6.

Ráno jsme vyrazili dál po silnici do Rachova...Kostel s pozlacenými věžičkami...no moc to vidět není...

Rachov - Davos východu - poslední možnost nakoupit...tak jsme nakupovali...vodky a cigarety...Davoš už neměl hřivny,tak jsme hledali banku...všude zavřeno, nojo sobota...ale poradili nám, že na trhu je překupník, po chvilce dohadování a snižování kurzu nám hřivny prodal...no kurz o moc lepší než v bance nebyl...Vodka je tu k mání za 50 Kč /půllitr, Marlboro za 18 Kč...Přes hranice jen 1 l vodky a 1 karton cigaret...

Po prohlídce Davosu jsme pokračovali dál, ale už po šotolině přes boční hřbet Svidovecké poloniny...

Cesta to byla těžká, šlapalo se pořád nahoru, chtěli jsme, až budeme úplně nahoře, si dát oběd...ale vzdali jsme to a zastavili tu...

Sjezd dolů za to stál...svištěli jsme až se za námi prášilo...

Údolím až dolů k Velikému Byčkovu, kde na nás čekal kudrbus...Naložili jsme kola a jedeme domů...

Cestou jsme se zastavili u slaného jezera v Solotvině, kde je taková koncentrace soli, že se v ní nedá normálně plavat...Opravdu nedalo...prsa nešla, páč nohy mermomocí chtěly nahoru, takže hlava se málem utopila...a jak to štípe, když se voda dostane do očí...

Ukrajinská vynalézavost - jak jsme s autobusem zastavili, tak se zničehonic u branky objevily dvě paní a vybíraly "vstupné", moc tomu jsme nevěřili, že se za to vybírá...tak jsme to obešli a v pohodě k jezeru se dalo dojít bez vstupného...nojo "bohatí" turisti...proč je neoškubat...

Soli opravdu bylo dost

Jak jsme vylezli z vody, tak jsem byli celí bílí, sůl prostě byla všude...nemusím se rozepisovat kde všude :-) , ale měli tam sprchy s teplou vodou...tak jsme čekali ve frontě...no a najednou nějaký problém...teplá už není...safra, sůl musíme ze sebe smýt, přece celou cestu se nebudem škrabat...To byl rekord jak rychle jsem se osprchoval!

No a jak jsme vyšli ze sprch, tak už poprvé za těch celých 6 dní začalo pršet, naštěstí k autobusu to bylo kousek a že cestou pršelo, to nám už bylo šumafuk...Jen jsme doufali, že cestou domů nebudem zas čekat na hranicích...čekali jsme...3 hodiny...aspoň nám neprohlíželi bágly...

Celkem jsme tedy najeli cca 314 km, bajkovačka to byla špicová, od Koločavy už míň...páč to už bylo většinou po silnici...Už se těším na příští rok, kam to pojedeme...A na závěr perfektní stránky s profily tras, mapkami, panoramaty i pohledy z družice! www.tronkosice.sk



Zapsal Tom

© Tomáš Sklenák