:: HOBBY ::


Menu
Aktualizováno:

20.3.2010

Počet přístupů:




Valid HTML 4.01 Transitional

Valid CSS!

Bulharsko na kole

přes čtyři bulharská pohoří i podél černomořského pobřeží

18.8. - 30.8.2009

 

Noční přesun přes Maďarsko a Srbsko k prvnímu pohoří, Staré planině

Trojanský monastýr - Orešak - Skandaloto - Aprilitsi -Kravenik - Stokite - monastýr Uspenie Borogodično (47 km)

Úterý 18.8. - Středa 19.8. odpoledne

Uplynul rok a další cyklozájezd, ve kterém se nasytíme romantiky Balkánu a poznáme na kole čtyři nejvýznamnější bulharská pohoří, kde nás čekají nejen krásné horské etapy vedoucí skrz vesničky se zachovalou lidovou architekturou, historické památky a pravoslavné kláštery, ale také přírodní skvosty nebo kópačka v Černém moři..., byl tu. Jeli jsme jako už ne čtyř, ale tříčlenný tým - zleva Davoš, já a Baboš. Odjížděli jsme v 16:00 z ústředního autobusového nádraží ze stanoviště číslo 48 a jako obvykle s cestovkou Kudrna, jinde polopenzi nemají...

Cesta to byla daleká, celkem 24 hodin jsme jeli. A k tomu ještě navíc 1 hodina při překročení časových pásem. Vystoupili jsme tedy něco před 17 hodinou bulharskou, oblékli se do cyklistického a hurá na první monastýr.

Azbuka, už jsme se s ní potkali na minulém zájezdu v Podkarpatské Rusi, ale zapomněli jsme si vzít slovník...Takže všechno zase nanovo, orientace, nápisy, mapy...v azbuce.

Takovou hromadu melounů jsem v životě ještě neviděl :-)

Jedeme po silnici, hm..ale první den nám to nevadilo..

Krásný zachovalý moskvič..ten už u nás neuvidíme..

Parádní dlouhý sjezd, maximální rychlost 58,5 km/h, sice nic moc, ale tím delší byl..Všimněte si těch rozpláclých mušek na mých rukách...

Konečně po 3,5 kilometrovém stoupání vidíme monastýr Uspenie Borogodično, kde přenocujeme.

Tyto postele už pamatují pěkných pár desítek let a když jsme si lehli, tak jako bychom si lehli do závěsné sítě..radši jdeme spát s karimatkou na chodbu.

Cyklotoulky ve Staré planině

Monastýr Uspenie Borogodično - Batoševo - Muzga - Debel - Gabrovo - Sokolski monastýr - Nikolaevo - Tryavna (84 km)

Čtvrtek 20.8.

Ráno jsme spatřili monastýr v plné své kráse...

A tady jsme spali...

Bulharsko, Rumunsko nebo Ukrajina, v létě je všude minimum vody...

První zastávka v obchodě, Davoš si koupil veeeelmi sladkou malinovku v kelímku, vzhled zboží připomnělo doby u nás před rokem 89..

Výběr nic moc, já jsem si nic nekoupil, zato Davoš si dal jedno pivko.

Typický obchod s korálkovým závěsem...

Bulharská tvořivost.

Před každým obchodem jsou židličky a stolek, kde většinou s pivem v ruce vysedává pár chlapů...

Všude možně se vylepují parte..

Půl dvanácté, čas na "oběd"..

Těchto panáčků jsme uviděli habaděj, ale nepřišli jsme na to, co vlastně symbolizují..

Památníků bylo také habaděj, nejen kvůli nim jezdíme na východ ;-)

Dorazili jsme do většího města, do Gabrova, kde už je živo oproti vesničkám, která jsme míjeli..

Jsme na Východě, ale přesto jednu věc u nás nemáme, semafory s časem, který ukazuje kolik vteřin ještě zbývá, než se rozsvítí červená...

Hustý provoz, dlouho trvalo, než jsme konečně vyjeli, vzadu za námi koníčci...tady normálka, v Brně na Kolišti spíš ne...

Při cestě k našemu cíli, 6 kilometrů od Gabrova, jsme navštívili skanzen Etara v lesní kotlině na ploše 6 ha, kde jsme zhlédli 26 starých řemeslnických dílen, kde stroje jsou poháněné vodou.

Cukrárna, pár výrobků jsme ochutnali...

Jedeme dál se kouknout na Sokolski monastýr, ale kudyma..po téhle turistické to nevyjedeme..

Azbuku jakžtakž pomalu zvládáme, dle těchto návěští jedeme doleva..

Monastýr Sokolski konečně tu...

Pod stromem si dáváme oddech, jedna oplatka a jedeme dál..

Nechápu jak to dělá... :-) ale pak jsem přišel na to, že je levák a tudíž nasedá na bejka z pravé strany...tam kde jsou talíře, přehazovačka atd.

První defekt - zničehonic na krásné asfaltce...

Druhý den zase na silnici, ale provoz minimální..

Tak tohle je naše chatka, kde přespíme 2 noci.

Safra, Davoš do ní vlezl první a obsadil jednolůžko...já musel spát s Babošem na dvoulůžku...

Z předchozích cyklozájezdů jsme si zvykli na to, že teplá voda je vzácnost a sprcha ještě větší, ale v tomto zájezdu to neplatilo, proto stál o 4 tácy víc než naše předchozí cyklozájezdy..

Máme polopenzi, takže večeře nás za chvilku čeká...

Komplex Panorama

Ještě společná fotka než vyrazíme na prohlídku noční Tryavny, která je vidět dole za námi..

Noční Tryavna a hrátky s foťákem a jeho programem "Noční krajina"

Další Davošovo užnevímkolikáté pivo...

Hm..jak na tom proboha může sedět, to mu nepřekáží ten kovový kroužek ??? :-)

Tryavnské kolečko

Tryavna - Tsareva livada - Dryanovo - Donino - Bozhentsite - Tryavna (58 km)

Pátek 21.8.

V 10 ráno jsme plní sil, připraveni na další kilometry, bungalov č.5 a deaf bikeři.

Krásná babička v růžových teniskách... ;-)

Krásná lokomotiva, nevím jestli stále funkční, nebo to byla jen vystavená chlouba nádraží...

Dle návěstí jsme urazili od Tryavny 11 km a do Dryanova ještě zbývají 4 km

Městečko Dryanovo máme za sebou, míříme k Drjanovskému monastýru a k němu přilehlé jeskyni, už jen 1,5 km vlevo

Už jsme u jeskyně Bacho Kiro, kola necháme dole zabezpečená 2 zámky a jdeme po schodech nahoru..

Nic extra, normální jeskyně...

Na chládek jsme byli připraveni...

Dryanovský monastýr, přichomýtli jsme se k nějakému obřadu

Sluníčko pálilo ostošest, všecha zvířata byla ve stínu, kde se dalo, i pod autem :-) , konkrétně kočka domácí

Tak tady se najíme, neustálá osvěžující sprška vody (vidíte ji jako mlhu) je v tomhle počasí jen vítaná

Davoš, zmožený horkem (asi 30 stupňů Celsia ve stínu) a čekáním na jídlo, usnul. Přišla servírka a nevěděla co teď, podávat či nepodávat...moje malé šťouchnutí loktem do jeho žeber pomohlo :-) a jídlo se konečně mohlo podávat :-)

Dali jsme si něco lehčího, osvěžujícího, tedy šopský salát

Patníky hodně pomohly při orientaci, měli jsme jen automapy s velkým (nebo malým?) měřítkem a navíc k tomu ta azbuka..

Skanzen Boženice, k vidění toho bylo málo, jedeme dál...

Pauza na svačinku, takto vypadá čokoláda po 6 hodinách jízdy pod palčivým bulharským sluníčkem

Konečně ne po silnici, ale po turistické značce..

Snad ten kopec už skončí...

I po vydatné večeři ve 22 hodin máme trošku hlad, bulharské rybičky s českým chlebem.

Poslední poježdění ve Staré planině a večerní přesun k Černému moři

[Tryavna] - průsmyk Shipka - památník Buzludža - Kran - Kazanlak (35 km)

Sobota 22.8.

Ráno v 8 balíme, odjíždíme z Komplexu Panorama. Měli jsme 2 možnosti, první byla vyjet z Tryavny na kole náročným stoupáním přes sedlo Šipka do Kazanlaku. Druhá, pohodlnější, varianta byla se svézt 40 km autobusem s naloženými koly až na sedlo Šipka a ze sedla už na kole sjezdem do Kazanlaku, kde kola zase naložíme a vyrazíme do Sozopolu. Vybrali jsme variantu druhou, máme dovolenou, proč šlapat do úmoru...Opouštíme tedy jednoho našeho spolubydlícího, žlutozeleného pavoučka a jedeme autobusem do sedla Šipka.

Autobus nás vyložil trošku níže pod památníkem, kousek jsme museli šlapat...

Konečně nahoře...u pomníku na počest Aleksandru II., ruskému imperátorovi

Průsmyk Šipka, překonávající pohoří Stará Planina, leží mezi Kazanlakem a Gabrovem a spojuje tak vlastně severní a jižní část Bulharska. Pod průsmykem Šipka došlo za podpory ruské armády pod vedením cara Alexandra ke konečnému vítězství Bulharů nad Turky. Tehdy zvítězili Bulhaři proti značné přesile tureckých vojsk (6 500 Bulharů a Rusů proti 27 000 Turků).

Památník svobody v pozadí, stojící na Šipčanském návrší, je věnován všem obětem rusko-ottomanské války a ze sedla k němu stoupá 999 schodů, k nimž je ovšem třeba ještě připočítat dalších 164 schodů, vedoucích na střechu sedmipodlažního monumentu.

Zrovna v ten den tu byla spousta lidí...asi nějaký svátek. Po projevu pak následovala rekonstrukce bitvy, něco jako každoroční bitva tří císařů u nás u Slavkova.

Památník svobody vysoký 31,5 metru. Nad hlavním vchodem je umístěn bronzový lev, symbol bulharské státnosti.

Sjezd dolů jsme si vychutnali, ale ještě jedno sedlo musíme překonat, v dáli je vidět památník Buzludža..

Kdo chtěl až k památníku - cca 10 km tam a zpět navíc, měl možnost...nám stačil pohled ze sedla.

To byl parádní sjezd!!!Maximálka jen 61 km/h...

...ale zato od sedla až sem to bylo 13,9 km a průměrná rychlost cca 40 km/h!!

Dojeli jsme po rovince až do Kazanlaku, prohlédli jsme si UNESCO památku - thráckou hrobku, jejíž vznik se datuje do helénistické doby, pravděpodobně do 4. století př. n. l. Viděli jsme velké množství nástěnných maleb, které až do dnešní doby zůstaly dobře zachovány. Hrobka představuje jednu z nejdůležitějších památek na bulharském území.

Měli jsme ještě chvíli času, než se bude podávat "odpolední" večeře, po které pak pojedeme autobusem k moři do Sozopolu. Ale hlavně jsme se chtěli někam ukrýt před palčivým slunkem, tak jsme zašli sem do restaurace. Chtěli jsme ochutnat typická bulharská jídla, naštěstí jídelní lístek byl i v angličtině. Chtěli jsme "musaka", mladá hezká číšnice pokyvovala hlavou ano,ano, super, tak třikrát...ano, ano...co???...a přitom říkala anglicky no, no...pak nám došlo, že v bulharsku je to naopak ano znamená ne...ufff, nakonec nic typicky bulharského neměli..

Večeře, podávala se trochu dřív, protože nás pak čekal dlouhý přesun k Černému moři...

Projíždíme Burgasem, ještě kousek a budeme tam, tedy v Sozopolu...

Lehárko u černomořského pobřeží

Sozopol - rezervace Ropotámo - Sozopol (42 km)

Neděle 23.8.

Ráno vyrážíme co nejdřív k rezervaci Ropotámo, dokud je ještě chládek.

Po malém bloudění jsme konečně našli přístav, kde si najmeme loď a prohlédneme rezervaci Ropotámo po řece Ropotámo :-)

Přírodní rezervace Ropotámo byla založena v roce 1940. Jméno je odvozeno od řeky Ropotámo, jejíž jméno pochází se staré řečtiny a znamená hraniční řeka. V deltě řeky, která ústí do moře je více než 100 druhů chráněných rostlin, ale nejkrásnější z nich jsou lekníny plovoucí po hladině. Dále je tady i velmi bohatá fauna až 257 druhů ptáků, z kterých je 71 druhů chráněných...tak jedeme je okouknout...

Pohoda, po dlouhé době...kdy nemusíme šlapat...

Želva!

Volavka! :-)

Ropotámo máme za sebou, teď hurá do vody

V moři jsme se čvachtali asi 3 hodiny...

Osvěžení jsme vyrazili hledat restauraci, kde mají bulharská jídla...tady nějaká mají...a hned objednávám tarator, letní studenou polévku z kyselého mléka, okurek, mletých ořechů, kopru, petržele a česneku. Výborná!

Druhý chod byla bulharská specialita, kterou nám doporučila číšnice. To jsme koukali, jak se to neslo...šlehající plameny na fotce nejsou tak moc vidět...

Večer jsme vyrazili do Sozopolu, tam bylo živo!

Stále hledáme bulharské pochutiny...jednu jsme našli, čerstvou, přímo z pekárny - baničku - slaný koláč z listového těsta s náplní, byl tam tvaroh a zelí...Výborná! :-)

Večerní oddychová procházka se vyplatila...večerní Sozopol byl nádherný

K druhému bulharskému pohoří - Rodopy

Kozlets - Beli Plast - Stremtsi - Perperikon (21 km)

Pondělí 24.8.

Ráno v kempu balíme a připravujeme se na 100 km přesun autobusem do Rodop.

Poslední sbohem Černému moři.

Za vesničkou Kozlets zastavujeme a vykládáme kola, nasedáme na ně s chutí, díky jednodennímu odpočinku u moře

Pohoří Rodopy

Skalnaté útvary Rodop - Skalní hřiby

Vidíme první mešitu, později jich uvidíme spoustu...v různých variacích...

K tábořišti jsme dorazili k večeru, budeme nocovat u této prázdné budovy...v pozadí Perperikon.

Po večeři se ještě podíváme na Perperikon, vybalujeme karimatky, spacáky, abychom po návratu mohli hned do hajan...

Perperikon (cca 1400 m.n.m.)- starobylé, posvátné thrácké město a také prý svatyně boha Dionýsa.

Cestou mezi špičatými elegantními mešitami

Perperikon - Murgovo - Zhinzifovo - Karzdhali - Ardino - Taran - [Smolyan - Smolyanski ezera] (88 km)

Úterý 25.8.

V 8 hodin ráno vyrážíme na další náročnou 125 km etapu vedoucí celou až na sjezd do Ardina do kopce...Ale měli jsme možnost v Taranu nastoupit do autobusu, pokud už nebudeme moci dále...

Tenhle pes nás sledoval neuvěřitelných 25 km, ano slovy dvacet pět kilometrů, ujeli jsme mu až jsme sjížděli dolů z většího kopce...neměli jsme mu dávat pamlsky :-)

Další mešita, je vidět ochoz, kde muezzin svolával věřící k modlitbě. Teď už se věřící svolávají pomocí reproduktorů z nahraných pásek.

Za Ardinem jsme odbočili na krátkou pauzu ke svačince, další pejsek opodál...byl bázlivý, takže nás díkybohu nesledoval :-), zůstal s obalem od paštiky.

Po 60 kilometrech už mají naše zadky dost, dali jsme si oddych a koukli na přehradu

Všude ještěrky, Baboš byl v sedmém nebi :-)

Uff, další pauza po 80 km, dali jsme si meloun, Davoš i pivo...hm kombinace meloun a pivo se mi nezdá ;-)

Dojeli jsme do Taranu, najetých 88 km stačilo, nasedáme do autobusu, několik bikerů jede dál...V autobuse jsme zbylých 35 km proklimbali...

Chata Smolyanski ezera, teplá sprcha, postel...

Zaříznutým říčním údolím k ďáblovu chřtánu

Smolyanski ezera - Smolyan - Mugla - Gyovren - Trigradski skali (61 km)

Středa 26.8.

Další den vyrážíme kolem smoljanských jezer, měli jsme na výběr 2 varianty - "MTB" a silniční, vybrali jsme si MTB, ani nevadilo, že budeme stoupat k sedlu ve výšce 1800 m.n.m.

Tady se zvuk pěkně nesl :-)

Trochu jiná banička, ta sozopolská byla lepší

To je ono, to nám chybělo...silnic s auty jsme měli už dost

Mugla, horská vesnička

Vrtalo a stále nám vrtá hlavou, proč ta povlečení mají uprostřed "díru"

Dřevěná mešita

Jeli jsme udolím, zatím bez problémů...

Tady jsme už museli šlapat po svých

Polorozbořený, ale hlavně se po něm dalo přejít..

Tady žádný most..

Projet to nešlo, příliš se to houpalo :-)

V tom vedru důležitý zdroj vody, dokonce šestinásobný :-)

Po těchle cestách, to by bylo...

Projíždíme Ďáblovou soutěskou k jeskyni Ďáblův chřtán - místo kudy Orfeus sestoupil do podsvětí za svojí Euridikou

Jeskyně Ďáblův chřtán, přijeli jsme akorát o půl páté, zavírali v 17 hodin, chvíli jsme čekali, než pustili další skupinu lidí...

Vidíte ho?

150 metrovým chřtánem ďábla jsme vylezli až nahoru...

Chata Trigradski skali v dohledu...

Uff, všude plíseň, rez a puch...tam jsme byli co nejméně

Já a Davoš jsme měli štěstí na postel, Baboš měl takovou tu kovovou drátěnku, nakonec spal na zemi...

Poslední projížďka v Rodopech

Trigradski skali - Borino - Dospat - Satovcha - Dolno Dryanovo - Gotse Delchev (112 km)

Čtvrtek 27.8.

Ranní brífink, mapa, info, kde v kolik bude k dispozici bus apod. Další dlouhá 95 kilometrová etapa, ale píšou v itineráři, že v celé této etapě jsou jen dva výjezdy a hodně dlouhých sjezdů...takže to snad půjde

Šlapeme nahoru, musíme překonat hřeben...

Tam jsme nocovali, chata Trigradski skali

Už jsme jakžtakž nahoře...

Příjemná cesta, nikde nikdo...

Přijíždíme k městečku Borino, zaujal nás prehistorický autobus :-)

Jedna třetina etapy za námi, jsme v Dospatu, přesněji u dospatského jezera

V restauraci měli díkybohu jídelní lístek s fotkami jídel, ceny docela nízké, 1 Leva je 13 korun českých

Dali jsme si pořádný nášup...

Davoš nějaký sýr smažený...

Loučíme se s Dospatem a šlapeme, šlapeme furt do kopce...hm..hlavou mi vrtá, že to jezero má být napravo a ne nalevo...zastavuji a vytahuji mapu, sakra jedeme špatně...a nejvíc štve, že 8 km do pořádného kopce...

Už šlapeme z posledních sil, na tachometru mám 110 km, konečně Gotse Delchev, snad stihneme večeři v 19 hodin...

Večeři jsme stihli, únavu jsme vykompenzovali tříhvězdičkovým hotelem, tedy s kvalitní postelí :-)

Po dlouhé sprše jsme do postele padli jak zabití...

Brífink byl už dnes večer, i s profilem trasy, abychom se mohli připravit na zítra ráno. Zase bylo na výběr - absolvovat ji celou na kole, nebo se svézt autobusem na sedlo Popovi Livadi, včerejších 112 km dalo zabrat, tak je jasné co jsme vybrali...

Podhůřím Pirinu

[Gotse Delchev] - sedlo Popovi Livadi - Katuntsi - Vranya - Harsovo - Vinogradi - Melnik (73 km)

Pátek 28.8.

Ranní snídaně v hotelu, máme čas, pojedeme autobusem do sedla cca 16 km...tam budeme za půlhodinky...

Sedlo Popovi Livadi, to byl pořádnej kopec, jsme rádi, že jsme jeli busem.

Sjíždíme dolů cca 16 km, pak odbočíme do vesničky Pirin...již zdálky bylo vidět kudy povede naše trasa...

Vesnička Pirin, ochotně nás nasměrovali na horskou silnici do Sugareva...

To je ono, žádný asfalt...

S orientací to bylo špatné, v horách automapa moc nepomůže...Sjeli jsme dolů, ale brzy...

Sjezd parádní, ale zbytek cesty jsme byli zase na silnici, zkusíme se vrátit zase na hřeben...Kvůli nedostatku času jsme se vrátili a absolvovali zbytek trasy po silnici.

2 km před Melnikem se objevil náš cíl Complex Makenzen, kde přenocujeme. To bylo nejluxusnější ubytko za celé putování...VANA!, televize se satelitem, tedy 50 programy...

...venkovní bazén pro hosty...voda byla docela studená, ale dalo se to díky bulharskému sluníčku, honem jsme se vykoupali dokud svítilo...

...večeři jsme měli bulharskou...

Večerní procházka Melnikem, uf 4 km tam a zpět, aspoň změna - nešlapali jsme do pedálů, ale po svých

Pohoří Rila a večerní odjezd domů

[Melnik] - Kirilova Polyana - Rilski manastir - Rila - Boboshevo - Nevestino (69 km)

Sobota 29.8. - Neděle 30.8.

Autobus nás vyvezl nahoru až na Kirilovu Polyanu, kde se nad námi tyčí horské štíty vysoké přes 2.700 m.n.m.

Přijíždíme k rilskému monastýru, spousta lidí, vůně sladkých pirožek...

Snad první bulharská poštovní schránka, kterou vidím, házím do ní pohlednice...

Krásný monastýr...

Davoš a Baboš čtou biblický komiks :-)

Úžasné, tolik lidí různých národností, tedy tolik různých zajímavých cizokrajných pachů a spí jak dřevo :-)

Takhle se suší papriky, u silnice...hm..

Bulharské slečny v Boboševu

Další defekt Babošův, třetí v našem týmu, tedy 2 krát Baboš a jednou Davoš, já mám kvalitní plášťě :-)) Byl to velký trn...má dávat pozor kudyma jede ;-)

Konečně vytoužený kudrbus, nakládání kol, večeře a odjezd do Brna.

Davošův sponzorský dar Bulharsku :-)

Cestou domů jsme se zdrželi cca 2 hodiny opravou nějaké hadičky přivádějící naftu do motoru...

Projeli jsme skoro celé Bulharsko, viz mapka z katalogu Kudrny

Cyklozájezd to byl zajímavý, projeli jsme 4 pohoří a k tomu koupačka v Černém moři, jen kdyby těch etap po silnici bylo méně...Celkem jsme najeli 690 kilometrů za 11 dní.

Zapsal Tom

© Tomáš Sklenák