Hřebenovka Nízkých Tater

13.8. - 19.8.2006

Prolog

Aklimatizace v Donovalech

Neděle 13.8.

Z Brna jsme vyjeli ve 12:50 autobusem slovenského dopravce SAD Banská Bystrica...Cesta k hranici proběhla bez problémů, ale na druhé straně hranice jsme nabrali půlhodinové zpoždění. Naštěstí jsme měli rezervu a poslední autobus z Ružomberoka do Donoval jsme stihli.

O půl sedmé večer jsme vystoupili v turistickém centru Donovaly, ale žádný turistický ruch jsme neviděli, natož člověka...Tak jsme se vlastními silami vydali hledat autocamping Donovaly...

Nabrali jsme správný směr...ale kemp nikde...asi pro malou návštěvnost byl zrušen...

Nakonec jsme zkusili u jedné chaty se zeptat jestli bychom mohli přespat na jejich zahrádce, byli ochotní a souhlasili...Tak jsme postavili stany a dokonce jsme dostali teplý čaj...

1.etapa

Donovaly - Kozí chrbát - Veľká Chochuľa - Ďurková - Útulňa pod Chabencom

Pondělí 14.8.

Ráno jsme vstali v 6:00 a pořádnou snídaní se připravili na cca 12 hodinový pochod po hřebenu k našemu cíli, útulny pod Chabencom

První zastávka byla na rozcestníku značených turistických cest, tam jsme také přidělali Martinův stan na batoh, aby měl volné ruce...Je to tak mnohem lepší, že jo Martine ? :-)

Pokračovali jsme po červené, konečně pořádná zablácená cesta :-)

Sbírali jsme pomaloučku výškové metry...Donovaly byly 980 metrů n.m....Krátká přestávka někde u Baranie hlavy

Konečně jsme vystoupali až na hřeben Nízkých Tater..

Tam nás čekal skvělý výhled...

Jsme v sedle Kečka ve výšce 1225 metrů nad mořem

Z Kečky pokračujeme husím pochodem po hřebeni dál...

Dorazili jsme k rozcestí, byla možnost obejít vrch, ale rozhodli jsme, že půjdeme přes něj...

Na vrchu Kozí chrbát s 1330 metry n.m.

Z Kozího chrbtu pokračujeme dolů do Hiadelského sedla...

Strmý blátivý úsek jsme přešli bez úhony...nepočítám zablácený zadek Martina :-) a Sašovu zlomenou teleskopku

Hiadelské sedlo (1099 m.n.m.) na dohled...

Vidíte ten kopeček nad Hiadelským sedlem ? Tak to je Prašivá (1651 m.n.m.) a výstup na ni dle značených tras trvá 1:30...tak jsme si radši dali oběd...no...

...někdo se posilňoval, někdo si čistil boty od bláta ;-) ...

Po nadlábnutí a vyčištění bot jsme se po této cestě vydali nahoru...

..furt nahoru...

Chvilka pauzy pro nádherné panorama...

Konečně zpátky na hřebeni...ufff...

Ohlédnutí zpět...tak tohleto jsme šli půl hodiny...hmmm...

Na vrchu Velká Chochula (1753 m.n.m.)...

Leháro i pro naše boty :o)

Tak šup zpátky na nohy a pokračujeme...

Další lehárko v Sedle pod Skalkou (1476 m.n.m.)

Ještě tam nejsme...

A najednou krátký patnáctiminutový deštík...Ale byli jsme připraveni...konkrétně Pavel

Déšť a sluníčko dají dohromady co ? Duhu! Taky jsme ji viděli a dokonce dvě vedle sebe...i na fotce je to trošku vidět

Balzám pro naši duši...krásná scenérie a nikde nikdo...

Šlapeme na Latiborskou holu (1643 m.n.m.)... V pozadí Velká Chochula...

V sedle Latiborskej hole...

Ještě poslední kopec Ďurková 1749 m.n.m... a hurá na chatu...

Napravo i nalevo bylo na co se dívat...

Chata na obzoru ! Konečně po 12 hodinách pochodu...

Chata, přesněji útulna pod Chabencom, naštěstí měli ještě volné ne postele, ale matrace, tak jsme tam mohli přespat...

A rychle do hajan...

2.etapa

Útulňa pod Chabencom - Chabenec - Chopok - (Ďumbier) - Chata gen. M.R.Štefánika

Úterý 15.8.

Ráno nás čekal výstup z chaty 1700 m.n.m. na Chabenec 1955 m.n.m....

Uff, už jsme tam, ale všude samá mlha...

Jdeme správně po červené...pauza na pití...

Místy se mlha protrhávala...

Cesta přes kamenné moře...

Ještě nás čeká pár pěkných hodin po hřebeni...

Kamzík!Viděli a nafotili ho jen Katka a Pavel... :-(

Tam někde v dáli na nás čeká Kamenná chata pod Chopkem...

Chopok je blízko, usuzujeme z této kamenné cesty...

Konečně chata v dohledu...

To není pivo, ale půllitrový bylinkový čaj...

Dal jsem si specialitu Chopok mini...je to kynutý knedlík s povidly politý pudinkem a se šlehačkou. Ještě dodám, že měli i maxi Chopok, ten si dala Katka :o)

Chopok v prstové abecedě...

Cesta z Chopoku na chatu gen.Štefánika

Saša a Martin chtěli i na Ďumbier, tak vyšli dřív...

Na Ďumbieru 2043 m.n.m.

Mlha už je pryč...

Na rozcestí v Demanovském sedle...

Už jsme u cíle...

Chata generála Štefánika pod Ďumbierom...

Konečně postel a teplá voda...no teplá...tekla jen pár minut, pak jen ledová...no holt kdo chodí pozdě...

3.etapa

Chata gen. M.R.Štefánika - Jaskyna mrtvych netopierov - Čertovica

Středa 16.8.

Ranní ptáče Saša a jeho pokusy s východem slunce...

Dole v údolí se nachází jeskyně mrtvých netopýrů...tak jsme tam zašli...

Nosič...rekord Štefáničky byl myslím 124 kg...Zajímavost ze Štefáničky - materiál a tovar na prevádzku chaty vynášajú nosiči. Ročne to je cca 40000 kg. Niekoľkokrát sa na chate konali preteky nosičov Šerpa Rallye a najrýchlejší vyšiel z Trangošky so 60 kg za 55 minút, pričom čas na turistickom smerovníku je 120 minút.

Před jeskyní mrtvých netopýrů

Tentokrát s výstrojí...

V nitru jeskyně

Připoutat se prosím...

Pod námi 45 metrová propast...pro slabší povahy nevhodné...

Tříhodinový přesun do sedla Čertovica...

Sešup dolů z 1800 (Králička) na 1238 m.n.m.

Sedlo Čertovica na dohled

Batohy bez majitelů...

Pod motorestem a vedle chaty Horské služby bylo místo pro kempování, tak jsme tam rozbili stany a udělali táborák...

Rodinná polévka pro otecka, mamku a ceru :-) Po lehké večeři kolem deváté jsme chtěli si zajít na halušky, ale všude zavřeno...tak jsme hráli do půlnoci UNO :o) ...

4.etapa

Čertovica - Helpa - sedlo Priehybka - Útulňa Andrejcová

Čtvrtek 17.8.

Ráno balíme a snídáme, Tom dokonce současně :-)...

Nějak jsem zhubla, či ztloustla :-))

Dle informací na Internetu byly v úseku sedlo za Lenivou až sedlo Priehybka polomy, které byly označeny jako neprůchodné, ale později u útulny Ramža jsme se od dvou turistů dozvěděli, že průchodné jsou, ale bez bab :-), a navíc o cca 4 hodiny náročnější. Tak jsme jeli busem do Brezna...

V Brezne jsme přestoupili na další, ale už narvaný bus do Helpy. Karin tu půlhodinovou cestu už nemohla vydržet, že Karin ? :-) Jeden cestující jí příliš nevoněl :-))

Pauzička na oběd, v mém případě jogurt, rohlíky, salám Nitran a sýr Kravička...

Začátek cesty zpátky na hřeben Nízkých Tater z Helpy...

Společná fotka, ještě jsme plní energie...Vzadu je vidět hřeben NT...Na pár hodin jsme tady zůstali, někteří si dali koupel v ledovém potoce...

Nešťastný den pro Katku...na břehu si pořezala chodidlo a nemohla dokončit hřebenovku NT...Naštěstí půlku cesty domů absolvovala v náklaďáku...aspoň taky nějaký zážitek...

Čekalo nás perných 800 výškových metrů...slunce pálilo ostošest...stoupání bylo snad 18 stupňové...

Všude polomy...

Naštěstí byly vyježděné cesty...

V půlce jsme se nedobrovolně rozdělili, Saša s Karin šli napřed...my jsme potkali nějaké baby a dřevorubce, ti nám poradili kratší cestu na sedlo Priehybka, tak jsme se po ní vydali...několikrát jsme se museli vracet na správnou cestu, posledních pár metrů jsme se prodírali přes prales...ale dorazili jsme k červené značce...

Konečně v sedle Priehybka, tam jsme asi 10 minut čekali na zbytek party...

Pak už to bylo pár hodin po hřebenu...

Pásmo kosodřeviny..

Ouha zase polomy, ale menšího rázu...

Dálnice E8 na Ramžu :-)...

V dáli už vidíme rekonstruovanou útulnu Ramža...

Podívali jsme se dovnitř, byla už obsazená, místo sice bylo, ale radši jsme postavili stany... Zkouška rovnosti nerovnosti půdy....

Stavění stanu při západu slunce...

Večeře

5.etapa

Útulňa Andrejcová - Orlová - Kráľova hoľa - Vernár

Pátek 18.8.

Snídaně :-)

Poslední etapa hřebenovky...přes Královu holu do Vernáru...

Byla mlha, po slovensky hmla :-o a pořádně foukalo...

Pauza v závětří...

Vrch Orlová 1840 m.n.m...

Vítr přešel ve vichr...museli jsme se naklánět doprava...podle toho pak vypadala naše chůze...

U památníku na Králove holi

Rozcestí značených cest, dle něj byl vysílač ještě 6 minut cesty dál, ale vůbec nebyl vidět...

Vichr přešel ještě na vyšší stupeň rychlosti, klidně jsme se mohli předklonit na úhel 45 stupňů...V pozadí jsou lana, která drží stožár...ten pořád nevidíme...

Sláva...na moment se odhalil...je fakt vysoký...

Sestup dolů do Vernáru po modré...

Vichr přestal, mlha se ztratila...

Pauza na oběd...

Zase menší polom...

Přešli jsme ho v pohodě, žádné natrhnuté gatě, ani vypíchnuté oko...

Ufff, už toho máme dost...

Ale ještě nám zbývají 2 hodiny cesty...

Vernár je už vidět, ale ještě k němu dojít...

Už toho mám dost, jen dolů, dolů, furt dolů...

Poblíž Vernáru u lyžařského areálu jsme našli zastřešenou místnost, tak jsme se tam rozložili..ale za hodinu přijela vernárská mládež, že v ní prý budou mít párty, ale byli ochotní nás odvézt autem do jiné podobné boudy...Tak nás tam hodili...

Okolí bylo lepší než u první boudy...udělali jsme malý ohýnek...

...zahráli poslední společné UNO...

Epilog

Vernár - Poprad - ČR

Pátek 18.8.

Ráno nás Saša probudil petardami, které původně měl jako ochranu proti medvědům, grrr... Autobus jel už v 8, tak jsme se rychle sbalili a vyrazili k zastávce busu...

Čekali jsme půl hodiny, autobus do Popradu měl zpoždění a navíc byl narvaný... :-(

Poslední společná fotka v Popradu, v pozadí jsou...tentokrát Vysoké Tatry...Ještě jsme měli čas do odjezdu vlaku...

Tak jsme se prošli po popradském náměstí a koupili popradský langoš s česnekem...

Celkem jsme ušli cca 80 km, škoda, že kousek hřebenovky byl neprůchodný...Počasí se vydařilo, jen 2 krátké přeháňky...

Zapsal Tom