Termický tandemový paragliding

z vrchu Javorový 945 m.n.m.

22.4.2007

Ráno v 8:00 jsme měli sraz na parkovišti před Tescem. Pavel, David a já jsme nasedli do Mirkova auta značky Audi A8 :-). Cesta byla pohodová, jeli jsme po dálnici až do Frýdku-Místku..., ke konci cesty jsme využili Fandovy džípíesky (GPS) v pédéáčku (PDA) :o) a jeli podle ní...ale ouha, PDA nás nasměroval špatně...ale na parkoviště u vrchu Javorový jsme dorazili taktak v 10:45 hodin. Davoš s Karin dorazili později...Počasí bylo skvělé.

Vrch Javorový u Třince - proč u Třince a ne někde v okolí Brna? Jednoduše - nikde poblíž Brna nejsou tak vysoké kopce :o)... Info o paraglidingu je na www.elspeedo.cz. Na kopec jsme vyrazili lanovkou...taky zážitek...

Tady to pěkně drclo :-)...lanovku nevyužili jen "paraglidisti", ale i bikeři...wow..když jsem viděl ty krásné sjezdové cesty, cestičky...někdy příště...ale s kolem...

Z konečné lanové dráhy ještě pěkných pár set metrů do kopce...

Jaké to bude...být jako pták...

Tak tady na sjezdovce budeme startovat - chytat vítr...jakási ranvej A01 ;-)

To jsme my dobrodruzi...za chvilinku i "ptáci"...

Instruktor...perfektně artikuloval...no není divu, když má neslyšící babičku v Bratislavě...Takže nám krásně vysvětlil jak létat, hlavně jak se rozběhnout...

Kdo půjde první ? Nikdo nechtěl..ale nakonec se odvážně přihlásila Karin...chlapi styďte se :-/

Už je připravena a rozbíhá se...

Vzlétla hned na první pokus...a letííííí....

Jako druhý letěl Martin, přilbu pěkně naraženou ;-)...

...běží a běží...běží i když je už ve vzduchu..nožky se mu komíhají...nakonec přestane a sedne si do sedačky..my dole se smíchy válíme na zemi :-)) asi si příliš vzal k srdci radu od instruktora, běžet a běžet... :-)

..ale už je ve vzduchu a fotí a fotí...

Martinova bota z ptačí perspektivy...tam dole vlevo, to jsme my...

Pak se připravil Davoš...postoj fotbalisty se pozná hned ;-) a nejen postoj, ale vypovídají i jeho futsalovky...

..běží a užuž se odlepují od země...málem převálcovali Davida...

Sám samotinký v modrém nebi...super...

...Davošovy boty a krásný rozhled všude kolem...

Mezitím přistál Martin...málem na stromě...Měli jsme přistát dole u parkoviště, ale instruktorům se nechtělo jezdit zas nahoru a ztrácet čas..takže přistáli na vrchu...docela maso v tom větru...pěkný zážitek pro Martina, když jako koule málem porážel lidičky :-)) ale všichni stačili se sehnout nebo uhnout...radši nemyslet, kdyby tam byli nějací neslyšící...

Pěkně pomaloučku a jemně...žádné vlákénko se nesmí přetrhnout..

Teď přicházím na řadu já...navlékám si jakýsi batoh..je to sedačka...

Běžet proti větru s kluzákem v zádech není žádná sranda...

Zafoukalo a najednou jsem ve vzduchu...wow...

...cítit vítr a vidět do dálav...suuupeeer...jenom kdyby mi do ucha nepípala blbá vysílačka :-)

Hledali jsme teplý proud vzduchu..takzvaný stoupák...kde jsme vystoupali ve spirále a nabírali výšku...na cca kolem 1.200 m.n.m...

...pak pomalu klesali dolů...a zas nahoru...takových 15 minut...paráda...

Zatímco já jsem byl někde v nebi ;-), Fanda se připravoval...také do nebe...

Pořádně zabírá...ale musí také foukat...aby se nabral vítr do kluzáku a mohli se odlepit od matičky Země...

Ještě není ve vzduchu a už si sedá :-)...to se mu nevyplatilo..udělal jakýsi karambol - na zadek a pak na kolena... :-)

Ale pak se mu povedlo majestátně se vznést...

Okolí Třince...v dáli je vidět Kopřivnice, Štramberk...

Ke kluzáku jsme připoutáni jemnými svazečky vláken...uff, ale pevnými!!

Teď startuje David...

Ne a ne se odlepit...no jo, je moc těžký :-) ...ale vážně, pokud se kluzák natočí špatně, což je zrovna tento případ, vidíte levou špičku kluzáku přehnutou dolů.., tak vzlétnout je nebezpečné...a proto se rozběhy opakují několikrát...záleží na talentu instruktora...

Další v pořadí..nás deaf bylo celkem 8...takže sedmý v pořadí byl Mirek...Pečlivě se připoutat, vše zkontrolovat...

Kluzák už je nahoře, jen trošku větru a vzhůru do nebes...zbytek party fotí, konkrétně Martin a Pavel...

Už jsou nahoře, v dáli je štramberská cementárna...

Přistávám...profi přistání v podání hlavního instruktora Dalibora...Nene, nic takového jako byl, tedy bude Fandův zážitek - skrčené nohy na maximum a 5 cm pod sebou nějaké auto... , ta střecha je pode mnou dobrých 10 metrů...

Jemné pomaloučké přistání...

...má kolena ani necítila dopad...

...ještě běžíme...k našemu místečku...

wow...super...mám ještě zbytek adrenalinu v krvi...

Pokec o obtížnostech, tajích a krásách paraglidingu...

...existují ještě i paraglidingové dálkové lety, třeba i 50 km...hmm...možná příště...určitě !! :-)

Pavlovy botičky už jsou ve vzduchu...

Autoportrét :-)

Let nebyl vždy jen jedním směrem...spirály byly časté...Vybrali jsme si totiž termický tandemový let - ten trvá déle a je ve vyšších polohách než klasický tandemový let a využívá právě teplých proudů vzduchu ke stoupání...stojí o 400 Kč víc než klasický, tedy 1400 Kč na cca 10-20 minut...

...a mezitím Mirek krouží ve vzduchu...

...přistává vedle parkoviště...instruktorovi se nepovedlo nastoupat nahoru...

Přistál i David s kamerou v ruce...Ještě čekáme na Pavla...

Už jsme všichni, z vrchu jedeme mikrobusem dolů k parkovišti...

V Třinci jsme se zastavili u nějaké restaurace a dali si pořádný oběd...ptákům se teda hodně rychle vytráví...pěkně nám zpívalo v břiše...

Akce to byla skvělá a docela levná...tak příště se sejdem na ty dálkové paraglidingové lety ;-)

Zapsal Tom